Antonie Krzemieňová

Pro přednášku nebo osobní konzultaci s paní Antonií Krzemieňovou kontaktujte:
 +420 601 376 844
[email protected]

Konzultace jsou poskytovány převážně v Karviné a v Praze (Česká republika) a v Bánské Bystrici (Slovensko).

 
Peťo Paluch
(manažer pro Slovensko)

Pro přednášku nebo osobní konzultaci s paní Antonií Krzemieňovou na Slovensku kontaktujte jejího manažera na těchto číslech:
 ze Slovenska: 0 904 325 744
 z České republiky: +421 904 325 744
[email protected]

Naši lektoři

ANTONIE KRZEMIEŇOVÁ

TONIČKA

Život je hra, která mne baví, protože člověk je přece hravý. A psychosomatika – ta je základem zdraví. Jak jsem se k tomu dostala? Tak to jsem vám napsala.

Že život peříčko není, vím snad od narození. Za bouřky noční můj život začíná. Tak to asi často nebývá… Tak to mi do vínku dali, možná se tomu smáli. Těžký život na Zemi, nebo se to zdá jen mi? Dětství za moc nestálo a štěstí se nesmálo na mou dětskou duši. Místo lásky – bití. To nebylo k žití. Život nebyl žádný med, často spíše jako jed ve velkých dávkách podáván. Jak jsem rostla, život šel, moc hezkého nenašel. Vítr odfouk štěstí chvíle, i to dítě roztomilé. Jedno mi však dětství dalo, kde se vzalo, tu se vzalo, dospěla jsem k názoru – nebudu stát v pozoru. Příběh života mého, většinou velmi těžkého, mnoho kapitol má. Jednou z nich je moje máma, nešťastná, ač vdaná, přesto tak sama. Lásku pro mne neměla ani mého anděla. Zato slova nenávisti, stejně jako závisti, z úst jí často pryštěla.
Otec tvrdou hlavu měl a s mámou si nerozuměl. Časté hádky i šarvátky. Proč spolu žili, proč spolu byli? Dnes už není tento svět místem, kde by kráčeli. Vrátili se někam, kam snad ani nechtěli? Tělo lidské odložili, do rakve je položili. Já jim dávno odpustila, utrpení vypustila. Vzpomínky jsou bez emocí a já dneska bez nemocí. Tato doba těžká byla a já se z ní poučila.
Na výběr mi tehdy dali, medicínou neobstáli, operační sál není žádný bál. Komplikace mít či naučit se žít? Druhá cesta těžší je, kdo ví, kam mne zavede… Dneska už vím, proč jsem tady. A rozdávám lidem rady, jak životem jít, co jíst a co pít. Jak myšlenky srovnat, s životem se porvat.

Život mnoho podob má, leckterá je tajemná. Víra omezuje lidi, ti pak špatně vidí na to, co se tady děje, provází ji beznaděje… Pak se můžeš rybkou stát a nechat se nachytat. Můžeš mouchou býti, co si pavouk chytí do svých sítí. Můžeš být loutkou na provázku či položit si otázku, kdo je tady pánem? Přece já a ámen. Dnes jsem holka tvrdá a na sebe hrdá. S rozjasněnou tváří, očima co září, touhou život žít a ne živořit.

Nejen o svém životě, též o lidské dobrotě napsala jsem knihy. Cyklus Síla myšlenky je čtivý a také roztomilý. Se selským rozumem, vtipem a humorem je vše psáno. Možná mi to bylo dáno. Učím lidi jinak žít, v život se lépe mít. Dnes už vím, proč zde dlím. A co bylo? Dávno není. Vzpomínky jen zůstanou, než je větry odvanou, než je obklopí mlha a ukáže se zase duha.

[email protected]

MONIKA KNÍŽKOVÁ

ENERGETICKÁ

Bol to osud, či náhoda, čo ma doviedlo na Tonkinu prednášku?

V každom prípade ma zaujala na toľko, že som absolvovala štvorročné
štúdium Funkčnej psychosomatiky. Dostala som odpovede na otázky, na
ktoré mi nevedeli odpovedať ani lekári, ani alternatívna medicína.

Neprestávajúci záujem o Funkčnú psychosomatiku a ďalší rozvoj ma v roku
2018 doviedol k lektorstvu a tým k spolupráci s Tonkou. Môžem hrdo
povedať,  mám tú česť byť v jej tíme.

Život človeka sa podobá stromu. Ako hlboko budú korene v zemi, aký pevný
bude kmeň, koľko bude na ňom konárov a aká bude výška stromu, či jeho
zdravie je len a len na každom z nás. A to je tak krásne oslobodzujúce.

[email protected]

LUCIA HOLEŠOVÁ

“Informace! Informace! Informace!‘‘
Keď som sa v roku 2014 vrátila na Slovensko po dekáde prežitej v Anglicku, vrátila som sa aj k svojej pôvodnej profesii farmaceuta. Po tak dlhej profesnej prestávke to bolo ako posadiť sa prvý krát za volant – človek sa koncentruje na každý jednotlivý úkon a veľmi si nevšíma tú jazdu ako celok. Až keď sa cvikom zautomatizujete, začnete sa viac obzerať aj okolo seba. A vtedy som si to všimla – tie kvantá liekov, čo sú ľudia schopní do seba napchať!! Roky a roky sa kŕmiť tabletkami, každý mesiac si zas a znova prísť pre ten svoj pravidelný prídel a predháňať sa pritom ešte so susedom, kto toho užíva viac. Pochopila som, že pre nich vlastne byť ‚zdravý‘ znamená, že sa nechali presvedčiť, že ten tabletkový stav jednoducho patrí k veku.. A ešte sú za tú klamlivú ilúziu zdravia schopní utrácať kopu peňazí..
Niečo vo mne sa vzbúrilo: „Nie!! Takto to predsa nemôže byť! Ja toto pre seba nechcem! Musí sa to dať aj inak!“
 
…A začala som pátrať, ako ,inak‘ sa to dá. Vykročila som na neznámu cestu a po niekoľkých kratších zablúdeniach v slepých uličkách mi zrazu vesmír ukázal správny smer. Život ma navigoval k Tonke, ktorá práve otvárala nový študijný ročník v Banskej Bystrici. Prihlásila som sa k nej do školičky úplne intuitívne, bez zaváhania, bez pochybností, a (ako som zistila neskôr), aj bez toho, že by som čo i len tušila, k akým dôležitým informáciám som si tým otvorila cestu a ako neskutočne sa mi zmení pohľad na život a zdravie. Už z tej cesty nikdy nechcem zísť. 
 
Naučila som sa dôverovať životu a využívať príležitosti, ktoré mi ponúka. Byť lektorkou v Tonkinej škole je pre mňa veľká pocta. Veľmi sa na to teším.
 
Vstupujem síce opäť na neznáme územie, ale Tonka vložila do mňa dôveru a ja  urobím všetko, čo bude v mojich silách, aby som ju nesklamala.