K poslechu

Alergie – rozhovor s Terkou o alergiiích 

O bulce v prsu – Amálie hovoří o tom, jak se to stalo, že sI nahmatala bulku v prsu a co s tím udělala

Cesta Marie – Marie vypráví o své cestě z depresí

S postiženým sluchem I – vyprávění Zuzky o tom, jak se jí žije s postiženým sluchem

S postiženým sluchem II – email posluchačky o životě s postiženým sluchem

Karel IV. – zajímavosti o životě Karla IV

Alžběta Báthory – Čachtická paní, koupala se v krvi – ano či ne?

Adolf Hitler – tak trochu jiný pohled na Adolfa Hitlerasí

Věra Ferbasová – co možná nevíte o herečce Věře Ferbasové

Víra – Věř a víra tvá tě uzdraví… Je tomu skutečně tak?

Prokletí – Existuje prokletí i v dnešní době nebo patří pouze do pohádek?

Manipulace – Co jsou to manipulace a jak ovlivňují naše životy?

Smrt – povídání o životě a smrti

Strach – strach prý velké oči má

Karlštejn – královský hrad, opředený mnoha pověstmi

Hukvaldy – na vysoké skále postavený hrad je také velmi zajímavý

Golém – kdo by neznal tohoto obra

Panenský týnec – údajně pozitivně energetické místo

Lysá hora – nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd je opředená mnoha pověstmi

Záhadný Kailas – hora v Tibetu, ve které mají být ukryty předchozí generace obyvatel země

Neviditelný svět – povidání o tom, co nevidíme svými smysly

Vulkány – také máte rádi sopky? Mě třeba ty islandské očarovaly.

Kameny – vyprávění o kamenech

Duha – povídání o tomto zajímavém úkazu

Povodně – co dokáže spousta vody

Voda – něco o vodním živlu

Terka

Terka měla dětství šťastné, a tak nebylo hned jasné, kde se její nemoc vzala, proč se na ní podepsala. Alergie, problém kůže, kdože za to tedy může? Dnes ví Terka – její hlava, ta se na tom podepsala. Cestu k uzdravení prošla, snad na její konec došla.  Jak být zdravá, to už ví, o vše se s vámi podělí.  Nebyla lehká její cesta, zvládne jí snad jeden ze sta.  Ovšem zdraví za to stojí, přesto, že to dosti bolí. Terka je dnes zdravá, proto je ta pravá, by vám ukázala, kudy jít a jak zdraví být.

Zdravím všechny posluchače, jmenuji se Tereza a ve spolupráci se svojí ‚velkou učitelkou‘ Toničkou bych vás chtěla seznámit a možná vám i trochu pomoci s hledáním a nalezením správné cesty ke zdravému, spokojenému životu. Vyrůstala jsem v harmonické milující rodině, a přesto jsem od dětství měla zdravotní problémy, ty v pubertě odezněly, po složitější životní etapě v dospělosti se vrátily s ještě větší intenzitou. Cesta za uzdravením vedla od klasické medicíny, která neměla kladné výsledky, po klikaté pěšince alternativních způsobů léčby – homeopatie, různí léčitelé a mnohé „zázračné“ terapie, bylinky…. až jsem se dostala k Toničce, a konečně jsem se dozvěděla, že i milující prostředí může nevědomky způsobit škody. Pochopila jsem, jak důležité je naučit se pracovat sám se sebou, jaká je síla myšlenky. Jaké problémy můžeme napáchat na svém těle svoji pochroumanou psychikou. Jak je důležité mít rád sám sebe. Uvědomit si, jak velký nepřítel je strach. Naučit se zpracovávat nepříjemné situace (metoda plyšák). Byla bych ráda, kdybychom našim posluchačům pomohly pochopit souvislosti mezi způsobem myšlení a nemocí.

Zuzka

Zuzka má před sebou cestu dlouhou, nepůjde o chvíli pouhou, i když čas, ten rychle běží. Když na zdraví ti záleží, uděláš prakticky cokoli, co nakuká ti okolí. Každý ti okamžitě poradí, co si vzít pro zdraví. V dětství to všechno začalo, co její zdraví dostalo.  O slepičí krok, každý další rok?   Zuzka selský rozum má a také ho používá. Tak slepičí krok, nebude trvat celý rok. Že si za své zdraví může, to už dávno ví, trny mají také růže, ničenu se nediví. Hendikep jí nevadí, ona si s tím poradí.

Narodila jsem se ve druhé polovině prázdnin. Cestou do porodnice začal nastávající otec (můj tatínek) pomáhat jinému řidiči s porouchaným vozidlem. Nakonec se mamka po několikerém pokusu dovolala pozornosti. Taťka nás odvezl do porodnice a vrátil se k nešťastnému řidiči. Odtáhl jej o pěkný kus dál domů. Neinformovaní prarodiče trnuli hrůzou, v té době to s telefony nebylo jako dnes.  Tatínkovi potřeba pomáhat jiným vydržela dodnes. Maminku pravděpodobně musela postupem let opustit trpělivost, protože se rodiče asi v mých pěti letech rozvedli. Proč píši asi? Rozvod proběhl naprosto bez problémů a v tichosti. Nastávaly situace, kdy se na návštěvě u známých jen tak mimochodem zmínili, že jsou dva roky rozvedeni. Co bych dala za takovou fotku šokovaných výrazů s otevřenými ústy známých! Jako dítě jsem strávila více času v nemocnici než ve školce. Některé nemoci odešly, jiné v dospělosti bohužel přišly. To už jsem zkoušela i jiné než medicínské postupy. Nemohu to srovnávat globálně, stávalo se, že za víc peněz byl alespoň příjemnější „ošetřovatel“. Pak mi u některých mých ‚trvanlivých‘ nemocí bylo opakovaně řečeno, že jsou psychosomatické. No to mi neřekli novinku, sama jsem to tušila. Nikdo už mi ale kloudně neporadil. jak se jich zbavit. Když jsem přišla o zaměstnání, byl pravý čas, využít ho k tomu, dát se už konečně nějak zdravotně do kupy. A tak se stalo, že jsem poznala Tonku. Řešily jsme právě mé potíže se sluchem, když se mě jednou zeptala: „A nechcete o tom přijít povídat do radia?“  Zaskočená jsem byla, ovšem proč ne? Úvodní nervozitu postupně rozbíjely vložené písničky, a nakonec se mi v radiu tuze líbilo. Když přišla druhá nabídka, ať přijdu zase, byla jsem zaskočená snad ještě víc. Nabídka byla rafinovaně spojená s výzvou, že se hezky rozmluvím na případné přijímací pohovory. A dnes? Jsem to já, kdo volá: „Toni, kdy budeme točit, já už se těším!“