Co vás čeká, nemine, než to všechno pomine?

Cesta ke zdraví a jiný svět

Cesta ke zdraví svízelná je, kdekdo se na ní zasekne. Můžeš se po ní také dát, či s nataženou rukou stát. Od čerta k ďáblu běháme a své životy na stříbrném podnose dáváme všanc zachráncům, co pečují o naše zdraví – jak jsme hraví. Do cizích rukou vkládáme život svůj a divíme se, že je z něj hnůj – místo, aby nosil radost. Jen někteří svůj život do svých rukou vzali, na správnou cestu se dali. Řeknou vám o tom, co bylo předtím i potom…

Jiný svět můžeš poznat třeba hned Stačí přece jen tak málo, aby se něco stalo. Zůstat na vozíčku výhra není, možná životní poučení. Bez smyslů těžší je život, není k němu návod. Stejně tak, když jsi vězněm na lůžku, nemáš věci v batůžku a nemůžeš si s dětmi hrát. Přesto se můžeš smát a radovat, tak jako děti, náctiletí.

O bulce v prsu – Amálie hovoří o tom, jak se to stalo, že sI nahmatala bulku v prsu a co s tím udělala

S postiženým sluchem I – vyprávění Zuzky o tom, jak se jí žije s postiženým sluchem

S postiženým sluchem II – email posluchačky o životě s postiženým sluchem

 

Lidé – nejen osobnosti

(Ne)obyčejní lidé ledacos dovedou, proto neobyčejní jsou. Leccos o nich víme a vůbec nic netajíme. Jejich profil slušně známe, některé z nich rádi máme. Špatné stránky známe taky, i nad nimi se honí mraky. I slavný je člověk jen, i jemu se zdá v noci sen. chodí po stejné zemi mezi lidmi všemi. Fouká na něj stejný vítr, ať je Michal nebo Petr. Stejné slunce na něj svítí, i na záchod musí jíti…

Alžběta Báthory – Čachtická paní, koupala se v krvi – ano či ne?

Věra Ferbasová – co možná nevíte o herečce Věře Ferbasové

 

S nohama na zemi

Nohama na zemi, jak někdy zdá se mi, není mnoho lidí, jenže to nevidí. Duše všude hledají, zákonitost neznají. Duch na zámku žije, snad v podhradí víno pije. Energie a minulost vyžadují velkou odolnost. Milióny různých směrů, namouvěru, dneska tady máme. Možná jen hledáme sami sebe, možná modré z nebe.

Víra – Věř a víra tvá tě uzdraví… Je tomu skutečně tak?

Prokletí – Existuje prokletí i v dnešní době nebo patří pouze do pohádek?

Manipulace – Co jsou to manipulace a jak ovlivňují naše životy?

Záhady, tajemství a neviditelný svět

Záhady a tajemství fascinují každého, ať mladého, či starého. Kdo by neměl rád, ztracený hrad či ztracené město, kde kdysi přesto lidé žili. Jenom se pak ztratili. Další nevysvětlitelné jevy či záhadné zjevy, zajímavé příhody, zvláštní náhody, předtuchy a varovné sny, když máme své dny… Kdo by to neměl rád, tak pojď poslouchat….Vždyť viditelný svět už je tady mnoho let. Klášter, zámek, zřícenina i hrad, budou zde na věky stát, co nám mohou ukázat? Co se o nich vypráví? Číže chmury zahání? Ukrývají tajné síly, nebo jsou to jenom víly? Jsou to tajná místa snad? To musíme prozkoumat…

Živá a neživá příroda

Živá a nespoutatelná příroda, je pro mnohé lidi pohoda, když se mohou projít, či na vrchol dojít, obejmout strom, uslyšet hrom, zasadit květinu, uvidět planinu s jediným stromem, mnohých domovem, kámen na dlaň položit a do vzpomínek uložit jeho krásu po mnoho časů, vidět hvězdy svítit a uvnitř sebe cítit, že tam někde kdosi žije, možná se právě teď kryje před bleskem či bouří, před vlnami moří, co do výše se zdvíhají, když jim větry pokoj nedají a na pevninu je ženou…

Lysá hora – nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd je opředená mnoha pověstmi

Záhadný Kailas – hora v Tibetu, ve které mají být ukryty předchozí generace obyvatel země

Kdo u toho také byl, kdo to všechno natočil?

Samozřejmě já (Antonie), Terka a Zuzka.

Terka

Terka měla dětství šťastné, a tak nebylo hned jasné, kde se její nemoc vzala, proč se na ní podepsala. Alergie, problém kůže, kdože za to tedy může? Dnes ví Terka – její hlava, ta se na tom podepsala. Cestu k uzdravení prošla, snad na její konec došla.  Jak být zdravá, to už ví, o vše se s vámi podělí.  Nebyla lehká její cesta, zvládne jí snad jeden ze sta.  Ovšem zdraví za to stojí, přesto, že to dosti bolí. Terka je dnes zdravá, proto je ta pravá, by vám ukázala, kudy jít a jak zdraví být.

Zdravím všechny posluchače, jmenuji se Tereza a ve spolupráci se svojí ‚velkou učitelkou‘ Toničkou bych vás chtěla seznámit a možná vám i trochu pomoci s hledáním a nalezením správné cesty ke zdravému, spokojenému životu. Vyrůstala jsem v harmonické milující rodině, a přesto jsem od dětství měla zdravotní problémy, ty v pubertě odezněly, po složitější životní etapě v dospělosti se vrátily s ještě větší intenzitou. Cesta za uzdravením vedla od klasické medicíny, která neměla kladné výsledky, po klikaté pěšince alternativních způsobů léčby – homeopatie, různí léčitelé a mnohé „zázračné“ terapie, bylinky…. až jsem se dostala k Toničce, a konečně jsem se dozvěděla, že i milující prostředí může nevědomky způsobit škody. Pochopila jsem, jak důležité je naučit se pracovat sám se sebou, jaká je síla myšlenky. Jaké problémy můžeme napáchat na svém těle svoji pochroumanou psychikou. Jak je důležité mít rád sám sebe. Uvědomit si, jak velký nepřítel je strach. Naučit se zpracovávat nepříjemné situace (metoda plyšák). Byla bych ráda, kdybychom našim posluchačům pomohly pochopit souvislosti mezi způsobem myšlení a nemocí.

Zuzka

Zuzka má před sebou cestu dlouhou, nepůjde o chvíli pouhou, i když čas, ten rychle běží. Když na zdraví ti záleží, uděláš prakticky cokoli, co nakuká ti okolí. Každý ti okamžitě poradí, co si vzít pro zdraví. V dětství to všechno začalo, co její zdraví dostalo.  O slepičí krok, každý další rok?   Zuzka selský rozum má a také ho používá. Tak slepičí krok, nebude trvat celý rok. Že si za své zdraví může, to už dávno ví, trny mají také růže, ničenu se nediví. Hendikep jí nevadí, ona si s tím poradí.

Narodila jsem se ve druhé polovině prázdnin. Cestou do porodnice začal nastávající otec (můj tatínek) pomáhat jinému řidiči s porouchaným vozidlem. Nakonec se mamka po několikerém pokusu dovolala pozornosti. Taťka nás odvezl do porodnice a vrátil se k nešťastnému řidiči. Odtáhl jej o pěkný kus dál domů. Neinformovaní prarodiče trnuli hrůzou, v té době to s telefony nebylo jako dnes.  Tatínkovi potřeba pomáhat jiným vydržela dodnes. Maminku pravděpodobně musela postupem let opustit trpělivost, protože se rodiče asi v mých pěti letech rozvedli. Proč píši asi? Rozvod proběhl naprosto bez problémů a v tichosti. Nastávaly situace, kdy se na návštěvě u známých jen tak mimochodem zmínili, že jsou dva roky rozvedeni. Co bych dala za takovou fotku šokovaných výrazů s otevřenými ústy známých! Jako dítě jsem strávila více času v nemocnici než ve školce. Některé nemoci odešly, jiné v dospělosti bohužel přišly. To už jsem zkoušela i jiné než medicínské postupy. Nemohu to srovnávat globálně, stávalo se, že za víc peněz byl alespoň příjemnější „ošetřovatel“. Pak mi u některých mých ‚trvanlivých‘ nemocí bylo opakovaně řečeno, že jsou psychosomatické. No to mi neřekli novinku, sama jsem to tušila. Nikdo už mi ale kloudně neporadil. jak se jich zbavit. Když jsem přišla o zaměstnání, byl pravý čas, využít ho k tomu, dát se už konečně nějak zdravotně do kupy. A tak se stalo, že jsem poznala Tonku. Řešily jsme právě mé potíže se sluchem, když se mě jednou zeptala: „A nechcete o tom přijít povídat do radia?“  Zaskočená jsem byla, ovšem proč ne? Úvodní nervozitu postupně rozbíjely vložené písničky, a nakonec se mi v radiu tuze líbilo. Když přišla druhá nabídka, ať přijdu zase, byla jsem zaskočená snad ještě víc. Nabídka byla rafinovaně spojená s výzvou, že se hezky rozmluvím na případné přijímací pohovory. A dnes? Jsem to já, kdo volá: „Toni, kdy budeme točit, já už se těším!“