Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Stalo se to i nám, když naše mladší dcera onemocněla. Teď to budou čtyři roky , kdy ji manžel odvezl těsně před vánocemi do nemocnice s bolestí žaludku a břicha. Po několika vyšetřeních přišla doktorka se zprávou, silný zánět slinivky.
Nikdo z nás nečekal takovou diagnózu. Musela zůstat na chirurgii ,ležela na JIPce, kde byla připojena na kapačkách.
V nemocnici zůstala i přes vánoce. Musela v sobě najít hodně síly, aby zvládla pobyt v nemocnici. Pokud by to vzdala, hrozilo nebezpečí, že by se zánět mohl změnit v cukrovku. Říkali jsme si jak nemoc dobře zvládla a jaký kus cesty ušla k uzdravení. Další vánoce se objevil ještě větší nepřítel, u dcery se projevila v plné síle roztroušená skleróza, to jí bylo 22 let. Byl to pro nás velký šok. O roztroušené skleróze jsme slyšeli, ale nikoho z nás nenapadlo, že by jsme se s setkali i v naší rodině. Dcera od začátku odmítala léčbu, která má pozastavit průběh nemoci, ale na druhou stranu ničí imunitu. A jistotu nemáte nikde.
Klíč k úspěšné léčbě není v naději na nové léky. To tajemství si nosíme v sobě, tu sílu k uzdravení. Kdo ji získá, dostane víc než jen zdraví.