Co se odehrává před tím, než človíček spatří světlo našeho světa? Hraje toto období nějakou roli v dalším vývoji člověka? Nebo jde o samostatný uzavřený celek? Lze ublížit dosud nenarozenému dítěti? Zajímá vás to? Tak se vydejme na cestu zrození.
Začneme okamžikem, kdy se spojí spermie s vajíčkem. To předtím jistě všichni dobře znáte a není potřeba to rozebírat. Okamžik proniknutí spermie do vajíčka dává vznik novému jedinci, naprosto originálnímu. Jak se to stane? Víme, že spermie i vajíčko si sebou nesou celý vlastní genofond. O genech jste už určitě slyšeli. Já si je představuji jako takové malé trpaslíčky, kteří v těle makají. Obdobně to mám i s počítačem. Zadáte mu nějaký příkaz, třeba chcete něco napsat a tito miniaturní tvorečkové najdou příslušné písmenko, které jste zmáčkli na klávesnici a zařadí ho na obrazovku. Vraťme se však ke vzniku našeho člověka. Potřebujeme dát dohromady jednu sadu genů a zatím máme dvě. Co s tím? Nejlépe si to představíte jako besedu u kulatého stolu. Možná to vyvolá i hádku, kdoví…
Moje představa je takováto: spermie s vajíčkem sedí u stolu a dohadují se o tom, který gen bude tvořit jejich společný ‚výtvor‘. Tak třeba vajíčko prohlásí: „Po mně bude mít oči“, „Já mu dám své vlasy, mám je hustější, než ty,“ říká spermie. „Já chci, aby mělo můj nos, tvůj je zbytečně velký,“ říká vajíčko… atd., atd… Na tento proces mají celých 24 hodin. Pokud vše v tomto čase nezvládnou, nastane problém. Přesto, že vajíčko bylo oplodněno, nový človíček nemůže vzniknout, protože nedošlo k dohodě. Důsledek je jasný. Stejně tak, pokud dojde jen k částečné dohodě. Myslím si, že právě v tomto období vznikají genetické poruchy. Tedy ty skutečné, kdy má nový člověk o gen více či méně. Předpokládejme však tu lepší variantu, tedy dohodu. Máme jednu sadu genů a tím základ pro nového člověka. Přebytečné geny se zlikvidují. A možná v některých případech ne, pak by mohly být základem pro jednovaječná dvojčata.
A dál? Dalších šestnáct dní se toho zase tolik neděje. Vlastně ano, jenom toto období není nijak vzrušující. Prostě se kopíruje nově vzniklá buňka. Ta od kulatého stolu. Můžete si to představit jako kopírku. Vložíte do ní papír, zmáčknete tlačítko a kopírka jede a jede. Také proto tomuto období říkám ‚copy write‘. Každá buňka se rozdělí na dvě a tak to pokračuje neustále po celou tuto dobu. Nic zvláštního, že?
Zato další období je mnohem zajímavější. Zhruba sedmnáctý den se stane něco zvláštního. Jednak se buňky přilepí na stěnu dělohy a pak… možná spojení s matkou je tím klíčem, který rozehraje hru života. Tímto dnem se totiž doposud naprosto stejné buňky začnou specializovat. Ostatně, v životě to není nic divného. My také chodíme všichni do základní školy a střední už si vybíráme. Obdobný proces se děje i s buňkami. Těch šestnáct dnů jakoby chodily na základku, pak se začnou specializovat. Vybírají si svou střední školu. Buňky se zařadí do jednoho ze tří, možná lépe čtyř, vývojových programů, které se medicínsky označují jako dermy. Máme endoderm, mezoderm, který se v některé literatuře ještě dělí na starší a mladší a posledním je ektoderm. Dle embryologů se buňka, která má svou specializaci, již nikdy nemůže změnit na jinou. Zkuste popřemýšlet, co to pro život člověka znamená.
Buňky se dále chovají podle své příslušnosti, kterou nemohou měnit. Nejsou jako naši politici a nemění každou chvíli svůj názor či postavení. V rámci vývojového programů, ke kterému se buňka přihlásila, nebo jí byl přidělen, dostává svůj jedinečný úkol. Samozřejmě zde funguje přísná spolupráce. Buňky spolu na rozdíl od lidí nebojují. Takto se vytvářejí jednotlivé orgány. Systém ‚stvoření‘ člověka (a všech živočichů) je velmi složitý, přitom logický. Má svá pravidla. Některé orgány jsou tvořeny všemi třemi dermy. Třeba ledvina. Tato příslušnost má v dalším životě velký význam. Vše je založeno na principech psychosomatiky, tedy podle toho, jak myslíš, dáváš pokyny určitým částem těla. Jinak řečeno, jedná se o projev myšlenky ve hmotě. Od toho se odvíjí zdraví jedince. Pravidla psychosomatiky platí a podle způsobu myšlení se dá přesně určit, jakou nemocí trpíte či na jakou si právě zakládáte. Vraťme se však k našemu tématu, vývoji.
Toto období – programový vývoj jedince trvá do konce osmého týdne těhotenství ženy. Je prakticky nejdůležitější a také nejzranitelnější. Chcete-li si uchránit svého vznikajícího tvorečka před zlými jazyky, neříkejte nikomu, že nosíte pod srdcem právě vznikající život. Alespoň ne do onoho osmého týdne. Vývojové programy jsou háklivé na závist a nenávist, které působí jako blesky. Mohou zničit částečky programů. Důsledkem jsou různé tělesné vady.
Ukončením osmého týdne máme hotového človíčka. Je sice hodně mrňavý, má již však vše, co bude v dalším životě potřebovat. Dalo by se říci, že základní kameny jsou položeny. Teď už jenom poroste. Od tohoto okamžiku můžeme hovořit o lidském jedinci. Začíná totiž myslet, vnímat!!! Možná právě v těchto okamžicích do jedince vstupuje duše. Ano, od tohoto okamžiku dítě vnímá. Můžete si s ním povídat, dokáže reagovat. Na klidný hlas, na rozčílení, hádku, nepříjemné události jako je třeba i ultrazvuk, a také na příjemnou hudbu či atmosféru.
Mám kamarádku, která mi vyprávěla o svém vyšetření právě na ultrazvuku. Její holčička, tedy dosud samozřejmě nenarozená, byla neklidné, možná by se dalo klidně říci i vyděšená. Poradila jsem jí, aby před příštím vyšetřením své ‚dceři‘ vysvětlila, co se bude dít a aby se nebála. Další ultrazvuk proběhl rychle, bez jakýchkoli problémů. Paní doktorka se divila, jak je dítě klidné. Obvykle prý je nemůže zacílit, jakoby před ultrazvukem utíkaly. Kamarádka jí řekla, že svému dítěti vše vysvětlila a tak se malá nebála.
Příroda je velká kouzelnice. Stejně tak život. Pokud byste třeba chtěli výborného loveckého psa, kupte si toho, jehož matka lovila v době, kdy jej nosila pod srdcem. Je docela možné, že velké talenty vznikají právě takto. Přenosem na dítě v období mezi osmým týdnem a porodem. Záměrně neříkám z matky. Je docela možné, že s dítětem hovoří také otec. Případně se pohybuje v blízkosti a dítě vnímá také jeho hlas, hudební tóny apod. Tady možná také funguje telepatie, kterou posléze nahradíme slovy.
Pokud se i vy dostanete do situace, kdy budete mít pocit, že je vaše dítě ve vašem bříšku neklidné, vysvětlete mu, co se odehrává, a navoďte atmosféru klidu. Pak přivedete na svět tvorečka, který půjde s odvahou vstříc životu, s nadhledem bude překonávat nástrahy a překážky života.
Obvykle si neuvědomujeme, že základní kameny pro život dáváme dítěti ještě před jeho příchodem na svět.
Antonie