Aleš 15
Zamysleme se nad tím, co je to strach! Je to nějaká energie, která se vytváří v naší hlavě. Je to náznak něčeho, z čeho nemáme dobrý pocit. Vzpomeňte si, kdy naposledy jste se něčeho báli a jak vám z toho bylo šatně. Myslím si, že dnešní svět je plný strachu, např. Na některých místech světa hrozí války, nebo jsou častá zemětřesení a další přírodní katastrofy. Také se stává, že vás někdo okrade, zmlátí a vy se nemůžete nijak bránit. Dokážete si představit, že by se vám to stalo? Jak byste tuto situaci řešili? Nebo si představte, že se stanete obětí únosu letadla nebo teroristického útoku. Tyto situace jsou velmi složité a každý s nimi naloží jinak. Myslím si, že nejlepší je strach překonat a čelit tomu.
Romana 15
Strach je přirozená věc. Na světě je tolik situací, jevů a věcí, že není možné, aby se někdo něčeho nebál. Když někdo tvrdí, že se ničeho nebojí, má obavu si přiznat svůj strach. Takové lidi nemám ráda, vždyť bát se je přirozené, tak proč o tom nemluvit? Většinou se bojíme něčeho nového. S čím nemáme zkušenosti. Já osobně se bojím, když mám jít někam, kde to neznám a všichni jsou pro mne cizí. Snažím se to překonat. Dávám si otázky: „Co když se mě někdo zeptá a já nebudu rychle vědět odpověď? Mám tam jít? Nebo mám radši odejít domů, kde všechny znám a jsem tav v bezpečí? To, jak se člověk zachová, se nejspíš odvíjí od jeho povahy. Lidé mají různé povahy, někomu stačí, když od strachu uteče a nezajímá ho, že útěkem nic nevyřeší. Tohle „řešení“ se mi nelíbí, protože to ani řešení není. Dřív nebo později se problém vrátí a my budeme opět plní strachu a otázek. A znovu utečeme? Opět to odsuneme na později? To není můj způsob. Nerada se vzdávám a utíkám, raději se snažím překonat svůj strach.
Snad každý den je přede mnou nějaká situace, které se bojím. Miluju ten pocit, když něco překonám, když překonám sama sebe. Nakonec si uvědomím, že to nic nebylo. To je ten hlavní důvod, proč před problémem neutíkám.
Existují ale situace a hranice, které bychom asi ani překonávat neměli. Myslím tím různé fobie. Ty máme v sobě pevně zafixované a jejich překonávání by mohlo být nepříjemné.
Myslím, že lidé by se měli snažit svůj strach překonat, už jen kvůli tomu osvobozujícímu pocitu, ale určitě bychom se neměli přeceňovat, měli bychom si uvědomovat hranice svých možností.
Žaneta 15
Co je to vlastně strach? Pro každého z nás to znamená něco jiného, např. pro malé dítě strach ze tmy, pro maminku starost o dítě. Každý se něčeho bojí, i když si to nechce přiznat. Známý král Václav II se bál bouřek a koček, Kleopatra se zase bála stáří, zkrátka a prostě strach je tu od nepaměti.
Strach nám může i někdy zachránit život, např. nenastoupíme do letadla, protože se bojíme létání a to letadlo posléze spadne nebo jedeme pomalu v autě, protože se bojíme a před auto nám vběhne dítě.
Strach ze života vymazat nejde, ale můžeme ho zmírnit nebo se ho naučit zvládat. Některý může časem i zmizet nebo se zvětšit, to záleží jen na nás nebo podle toho, co je to za strach. Někdy je potřeba léčba odborníka.
Já si myslím, že strach je něco, co v životě potřebujeme. To, co nás drží na vodě. Jen doufám, aby se nám nestalo něco, z čeho lidé mají strach dodnes, a to jsou války.
Katka 15
Strach je někdy jako pořádný adrenalin. Netušíme, co dělat a zaskočí nás. Kontrolujeme okolí, ale i sebe a často sii v tuhle chvíli vymýšlíme. Domnívám se, že je to způsobeno naší psychikou a tím, co jsme prožili. Může to souviset s tím, co nám někdo vyprávěl nebo co se nám stalo. Může to být i z toho, že se zrovna díváme na film, kde není příjemný příběh, ze práv, z knih a v tu chvíli j sem přesvědčeni, že se nám to stane taky. Položme si otázku, proč to čteme, díváme se na to nebo to posloucháme. Myslím si, že za to může právě ten adrenalin. Je důležité si uvědomit, že nadměrný strach porušuje psychiku, chování. A proto v tuto chvíli si musíme vybrat, jak se zachováme.
Přirovnejme to třeba k malému dítěti, kterého rodiče straší, aby je poslouchalo, ale nadměrné strašení, že pod postelí je strašidlo, které h sní, způsobí to, že se bojí jít spát a i dokonce z toho může mít trauma i v dospělosti.
Myslím si, že strach je dobrý, ale jen v určitém množství.
Lucie 15
Co je to vlastně strach? Něco, co nás potkává na každém kroku, aniž bychom chtěli. Slovo o pěti písmenkách a přitom má toho v sobě strašně moc. Je to pocit silnější než cokoliv jiného. Někteří lidé ho vnímají více a někteří zase méně. Na světě existuje spousta věcí a situací, které vyvolávají strach. Např.“ strach z uzavřených prostorů, zvířat, sportů, z výšek, ale také, že ztratíme určitou osobu apod.
Když jsem byla malá, nejvíce jsem se bála asi toho, že se někde ztratím rodičům, bouřky, nebo že z něčeho spadnu…Čím starší jsem byla, zjišťovala jsem, že tohle všechno byly jen maličkosti. Začala jsem mít strach úplně z jiných věcí. Myslím si, že strach z různých věcí roste a mizí podle toho, jak člověk dospívá a dozrává.
Jak se vlastně takový strach projevuje? U mě většinou rychlým tlukotem srdce a hlavou mi létá spousta nehezkých myšlenek pokládám si spousty otázek. Jít dál a překonat to? Překonat sama sebe? Nevzdávat to? V danou situaci je ovšem na tyto otázky těžké nalézt odpověď.
Saša 15
Co je to vůbec strach? Strach je pocit nebezpečí. Může pomáhat, ale i škodit. Když jste třeba horolezec, máte ten zdravý strach, který říká, jisti se pevně a dávej pozor. Domnívám se, že strach zachránil i několik životů. Myslím si, že celý život nás učí o nezdravém strachu hororové filmy. Jsou vůbec nutné? Nejsou, ale někteří z nás je mají jako koníčka. Malé děti se bojí například „bubáků“. Straší je starší jedinci, ale proč? Já si myslím, že rodiče mají taky strach, strach o ty děti, a proto je straší, aby někam nechodily nebo aby se vracely brzo domů. Ale někteří z toho mají legraci. Je to vážně tak vtipné? Připomeňme si, jak jsme se báli jako malé děti a teď chceme, aby ten hrozný pocit měly také? Zpět k tomu zdravému strachu. Každé rizikové povolání má svůj strach. Co když spadnu? Co když umřu? Co když znehybním? Zdravý strach nám zajišťuje bezpečí. Tím, že se víc snažíme nespadnout, neuklouznout, atd. dáváme větší pozornost s úsilí do práce, kterou v tu danou chvíli vykonáváme. Potom je tu ještě jeden strach. „Zbytečný“ strach, který nazýváme fobie. Může to být strach z malých tvorečků, z věcí, z aktivit. Je tento strach opravdu nutný? Snad každý člověk má nějakou fobií, ať už chce nebo nechce, ale fobie se dá i zbavit. Nejobvyklejší fobií bývá strach z pavouků. Ať už je to dobře nebo špatně, trpí tím více než polovina lidstva. Je důležité si uvědomit, že strach bychom neměli zvětšovat, ale jak to v našem světě chodí, je lepší si ubližovat než pomáhat. Nebuďme hloupí a řekněme si, že strach máme chtě nechtě všichni. Akorát někdo to nechce přiznat a radši se slabším posmívá, šikanuje je, rozpoutává války, teroristické útoky atd. když si to uvědomíte, strach mají i ti největší zločinci a vrazi, připomeňme si jaký měli příběh. A zase to začíná v dětství. Došli jsme k závěru, že většina strachů se objevuje v dětství. Protože náš mozek fungoval jinak než teď a záleží jen na tom daném člověku, zda se strachu poddá a vzdá se nebo bude dál bojovat, aby nežil ve strachu celý život. Takže apeluji na vás, když strach budete vyvolávat nejen v sobě, ale i v ostatních, nemůže to dopadnout jinak než špatně.