Vlasta 65
Co je vlastně strach? Obava, nechuť, nejistota, úzkost, nadbytečná přecitlivělost o možných následcích, starostlivost, očekávání něčeho nepříjemného. Strach v určitých momentech je na místě, je to v pořádku – zabraňuje nám ve chvílích ohrožení života vstupovat do těchto situací. Tento strach bych pojmenovala, viděla a cítila jako svého přítele, kamaráda, který mi pomáhá, je mám ochráncem a jsem vděčná za jeho působení ve mně.
A co strach, který mě omezuje, svazuje, sráží na kolena, ubližuje, ubírá mi energii. V této chvíli bych strach pojmenovala mým nepřítelem. Jestliže svému nepříteli odléhám, věnuji mu svou pozornost, tak ho vlastně posiluji. Přes opar strachu nejsem schopná vidět správnou úroveň. Je ještě mým přítelem nebo už nepřítelem?
Kamila 30
Strach je základní emocí všech živých organismů na zemi. Slouží k přežití, k sebeobraně a k opatrnosti před určitými situacemi, ze kterých hrozí nebezpečí úrazu či smrti.
U mě je strach vyvinut poněkud víc, než bych si přála. Chtěla bych se ho zbavit, alespoň v takové míře, aby mě neomezoval v radostném prožívání života. Strach mě dokáže doslova paralyzovat. Snižuje mé sebevědomí a ubírá mi na síle. Nedokážu se tak vypořádat s jednotlivými situacemi, které jsou pro jiné jedince zcela běžné a přirozené. Mým velkým snem je vypěstovat si takové sebevědomí, aby mě již strach nedokázal ovládat. Pomocí „plyšáka“ to určitě zvládnu a můj život dostane úplně jiné rozměry. Začnu cestovat, aniž bych se bála, že se ztratím, založím rodinu, aniž bych se bále, že nezvládnu výchovu dětí, najdu si partnera, aniž bych se bála, že pro něj nejsem dost dobrá. Strach dokáže ze života udělat doslova peklo. Lidé se bojí o život, o domov, o lidi, které mají rádi, čímž výčet strachů rozhodně nekončí. Někoho dožene strach až na ulici, odkud už nevidí cestu zpět. Někoho dožene do psychiatrické léčebny, kdy se pak těžko začleňuje do společenského života. Strach má ale i pozitivní stránky. Většině lidí přináší varovné signály, díky našim zkušenostem, že se blíží nebezpečí. Také strach ze smrti je důležitý k tomu, ab lidé tolik nehazardovali se svými životy a nepouštěli se do častých sebevražd. Zkrátka, strach je potřeba, a proto ho máme. Měli bychom ho ale užívat s mírou a dokázat ho v určitých situacích i přemoci. Jen tak budeme radostmi a dokážeme věci, o kterých se nám ani nesnilo.
Martin
Co je strach? Každý z nás ho určitě zažil a zná ho. Většinou si ho spojujeme s nebezpečím pro nás nebo naše okolí. Pro někoho je to nepřítel, pro jiného pomocník, ale většinou se mu snažíme bránit. Na základě našich zkušeností můžeme říct, že každý vnímáme a prožíváme strach jinak a každý z nás ho má v jiné situaci. Někdo má strach být sám v temné lese a někdo zase v místnosti plné lidí. Jak by bylo bez strachu? Byl by svět lepší? Žilo by se nám lépe? Kdyby nebyl strach, co by se stalo s odvahou – zmizela by taky? Její váha by asi nebyla taková. Proto, abychom byli odvážní, musíme se taky trochu bát. Mějme tedy odvahu a nebojme se říct: „ Já se bojím“!
Strach existuje od nepamäti. Od prvotnej existencie človeka. Sprevádza ho celý život. Sme “prepojení” so strachom. Strach nám vždy pomáhal, pomáha a bude pomáhať prežiť.
Prečo?
Je to základná emócia, ktorá sa fyziologicky prejavuje buď vyburcovaním organizmu k útoku pomocou adrenalínu alebo stuhnutím organizmu, resp. jeho obranným “postavením sa” k danej situácii. Je to jeden z emočných nástrojov, ktorý v čase existenčného ohrozenia oddelí zrno od pliev. Jedného človeka zmobilizuje k útoku, druhého k úteku, niekto spanikári a iný doslova stuhne.
Za základný strach považujem STRACH O ŽIVOT – PUD SEBAZÁCHOVY.
Osobne mám strach veľmi rád. Myslím tým strach pociťovaný pri vykonávaní športov, ktorým sa venujem, ako je horolezectvo, skialpinizmus, bojové športy. Bez štipky strachu v nich by nebolo adrenalínu a následného pocitu až eufórie, pre ktoré tieto s prívlastkom “adrenalínové športy” robím. Svoj život bez ZDRAVÉHO STRACHU si ja osobne predstaviť neviem.
A tým vám všetkým prajem štipku pozitívneho strachu, dostatok adrenalínu a veľa eufórie…